1. neděle postní, 2022
Bratři a sestry v Kristu, drazí věřící.
Naslouchali jsme čtením, která Církev předkládá na první neděli postní doby. Podívejme se blíže na dnešní evangelium. Je to ta známá scéna o pokoušení Krista na poušti (Lk 4,1-13).
Předně si musíme říci, že Syn Boží je nám sice blízký; ale jeho existence na zemi v sobě obsahuje něco, co nejsme schopni obsáhnout. Proto i ono pokoušení od ďábla nám není příliš blízké a nevíme jak se k němu postavit.
Je to pohádka? To ne. Je to vyjádření archetypálního mýtu? Možná; ale v kontextu celého Ježíšova života jde o víc, než o pouhý archetypální vzorec zápasu dobra a zla. Ježíš přichází, aby nám ukázal, že pravé lidství je dobré. A pouze dobro, dobro uvědomělé a hluboce zakořeněné v duši člověka, které čerpá svou sílu a naději od Boha, je cestou vedoucí ke spáse člověka.
Ježíš, Syn Boží a očekávaný Mesiáš nežije svůj život pouze pro sebe. Žije jej také pro nás, abychom se z něj mohli poučit a podle jeho příkladu se mohli řídit v různých situacích našeho vlastního života. Co si tedy můžeme odnést z dnešního úryvku evangelia?
Za prvé – zlo je kolem nás, zlo je s námi a může mít různé podoby. Zlo si nás najde, ať už to chceme nebo nechceme. A čím lépe a svatěji budeme žít, tím více se nás bude snažit ovládnout. Ale my se mu nesmíme poddat, musíme mu čelit. Oheň a voda, temnota a světlo, dobro a zlo…
Za druhé – ďábel je lhář. A i když mluví pravdu, koná to s úmyslem nám uškodit. Proto je zbytečné s ním o čemkoliv mluvit.
Za třetí – zlu neodoláme sami ze sebe, svými vlastními silami. Ježíš je Syn Boží a přece ďábla neodehnal svou vlastní mocí. On by mohl, ale my nemůžeme, my tu moc nemáme. Na každý ďáblův svod odpovídá Božím slovem. Ježíš nám tak ukazuje, že se při pokušení nebo útoku zla máme v pokoře svěřit do moci Boží.
Za čtvrté – Ježíš vyhladověl a byl tak fyzicky oslaben, ale byl plný Ducha svatého. Ježíš je sice oslabený, ale zároveň plný Duchem a vším, co Duch dává. Duch, sama třetí božská osoba je tím, kdo přichází do lidské duše a dává slabému člověku sílu odolávat zlému.
Sám člověk, jakkoli silný, před ďáblem nemá šanci obstát. To jenom v pohádkách přemůže čerta kdejaký hloupý Honza. Moc ďábla je obrovská a pouze to, že Bůh mu vymezil hranice pro jeho působení, nás chrání před nejhorším. Proto nesmíme ďáblu nijak vycházet vstříc a vždy se odkazovat na toho, který je neskonale mocnější nežli je on sám. A přesně to nám dnes Ježíš ukazuje – ne kvůli sobě, ale kvůli nám, abychom měli vzor, jak konat a co říkat, když zlý přijde.
Bratři a sestry, o zlu bychom mohli mluvit dlouho a dlouho. Ale my máme hlásat radostnou zvěst evangelia o tom, že zlo bylo jednou provždy poraženo na oltáři Kristova Kříže. A tak pamatujme na to, co učil sv. Pavel, jak jsme to dnes slyšeli v závěru druhého čtení: „Všichni máme přece jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen.“
AMEN
